1.02.2009
Krásně proflákaný týden - Zážitky Kristýnka udělala v pondělí na genetiku na výbornou, tudíž nám nic nebránilo užít si pořádně následující týden.Původní plán byl vyrazit v úterý na běžky, ve středu se z toho vzpamatovat a ve čtvrtek ráno frčet sjezdovat na Špičák. Předpověď počasí byla ale nejistá – kromě Krkonoš a Jizerských hor mělo všude sněžit. A se sluníčkem to nevypadalo dobře nikde. Co si budeme povídat, když nevyjde počasí, je zážitek z běžek poloviční. Středeční předpověď ale pro většinu republiky vypadala lépe, tak jsme se rozhodli jet až ve středu. Zbývalo vybrat kam. Konečná volba padla na Jizerky, které jsou časově docela blízko a přesto jsme tam nikdy nebyli. Inspirací navíc byl nedávný článek na iDnesu, kde psali o kiosku, ve kterém si ceny určuje sám zákazník – to jsme samozřejmě museli vyzkoušet! Máma sice říkala, že mnou plánovaných dvacet kilometrů nemáme šanci zvládnout, ale nakonec jsme se k autu v Horním Polubným vrátili více než dvě hodiny před tmou. Naplánovali jsme si to dobře, výlet se vydařil! Snad sem ještě během zimy někdy zavítáme.
Přišlo čtvrteční ráno a s ním brzké vstávání. Po šesté jsme probudili Marka a hurá směr Špičák. Na všední den tam bylo docela dost lidí, ale podmínky jinak hodně slušné.Poprvé jsem letos na sjezdovkách zažil zmrzlejší sníh a zjistil, že mám úplně tupé hrany. Zjištění to samolzřejmě bylo docela bolestivé, kromě zadku a páteře jsem musel o sjezdovku bouchnmout i hlavou, jinak by mi kulich s brýlemi asi nespadnul. Možná jsem přece jenom měl místo hokejových chráničů na holeně koupit lyžařskou helmu. Příště, prozatím se budu muset spokojit s nabroušením hran.
Domů jsme dorazili kolem sedmé večer a za sebe můžu říct, že jsem toho měl plné zuby – byl jsem úplně grogy. Dá se říct, že jsem usnul jak nemluvně a ráno se ke vstávání taky moc neměl, vylezl jsem až někdy kolem jedenáct. Den jsme s Kristýnkou tak nějak přežili a večer nás čekal koncert Tří sester v kladenském kulturáku.
Docela mě překvapilo množství lidí, smrt Sahuly a vítězství Špotákové na olympiádě asi fakt byla reklama k nezaplacení, jak se někde nechal slyšet Fanánek. Dokonce zaparkovat u kulturáku byl problém, ale nakonec se zadařilo. Předkapela MZH podle mě nestála jako obyvkle za nic, čemuž tentokrát rozhodně pomohl zvukař, jak se mi mělo ještě několikrát potvrdit během hlavního koncertu. Ten začal a probíhal podle očekávání. Na cigarety a lítající piva jsem za leta už zvyklý, takže mě, narozdíl od Kristýnky, z míry nevyvedly. Horší to už bylo se zvukem. Nejen, že šíleně řval, ale navíc nebylo občas Fanánkovi rozumět slova. Neznat sestry, řeknu si, že je to kapelou, ale protože jsem už pár jejich koncertů navštívil, tak si myslím, že tentokrát za to může akustika našeho kulturáku a hlavně zvukař, který se jí nedokázal přizpůsobit. Že mi v uších zvonilo ještě celý další den mu asi neodpustím (i když je mi jasný, že by mu to bylo určitě fuk).
Po koncertě jsme už jen u nás doma nabrali Kristýnčiny věci a nastartovali směr Letná. Krásných pět dní! Doufám, že je zase brzy zopakujeme.
Komentáře
Přidání komentáře...