9.11.2008
Vcelku vydařený víkend - Pochvaly a jiné neřesti Začalo to pátkem, bylo to přibržděno sobotou, ale nedělní dojezd byl nádherný!V pátek ráno jsem kolem třetí dopsal konečně chorobopis na pediatrii. Vzhledem k tomu jsem spal asi jenom něco kolem čtyř hodin, tak bylo vstávání dosti krušné. Proti zvyku jsem si do školy dokonce uvařil půl litru kafe. Tak jako tak jsem ale stejně většinu cesty busem na Zličín a následně pak metrem na Karlák, prospal.
Školní den jsem začal krásně – v albertovské studovně už čekala Kristýnka, které to v pátek opravdu slušelo! To člověka rychle probere. Chvíli jsme se spolu učili, pak mě doprovodila na Karlov odevzdat chorobopis a rozloučili jsme se. Jí čekala fyziologie, mě cesta do Krče. Den tam uběhl rychle. Vyšetřili jsme si jedno dítě, probrali další dvě a byl konec. Kluci jeli teprve tou dobou odevzdávat onen prokletý chorobák, tak jsem je zpět na Karlov doprovodil. Ale dále už jsem měl jiný program.
Dole v menze už čekala Kristýnka a brzy na to jsme vyrazili na odpolední procházku k Vltavě a Malou Stranou. Nádhera. Jenom škoda, že nám úplně nepřálo počasí. Ale co, aspoň jsme na chvíli zapadli do jedné docela příjemné malostranské cukrárny. Miluju karamelové poháry! Ale všechno jednou skončí. I krásný den jednou bohužel skončí. V pátek jsem ale stihnul zaznamenat ještě jeden úspěch – mám druhou kešku! Čekala na mě v Letenských sadech a doufám, že v tom okolí nebyla poslední.
Sobotu jsem se více méně pokusil proučit. Nedá se říct, že bych toho udělal málo, ale mohlo toho být prostě o mnoho víc. No snad mě to nebude moc mrzet. Jediné zpestření toho dne byl Marek, který si odvezl našeho starého favorita. Když o tom tak uvažuji, bylo to vlastně moje první stálé auto. Dodnes mám před očima, jak mě s ním děda nechal jezdit do školy. Se spolužáky jsme pak byli za největší frajery, když všichni na oběd přecházeli pěšky, jenom my ujeli těch čtyři sta metrů autem. Nic nevadilo, že to v něm občas trochu zasmrádlo, což mu vyneslo ne úplně chvalnou přezdívku Zemědělec. Bylo to prostě moje AUTO. Čas se ale nedá zastavit, a tak holt favouš, který je už přes rok bez STK brzy dodělá při Markových demoličních závodech. Přiznám se, že trochu nostalgie se ve mně ozývá.
Dnešek probíhal tak nějak podobně – snaha učit se, špatné soustředění a pozvolný postup pediatrickými kapitolami. V podvečer jsme byli s rodiči popřát Martinovi k úternímu svátku, pojedli výborných domácích klobás, které nám tam teta naservírovala a opět se vrátili trávit večer domů. Akorát za mnou přijelo to nejmilejší překvapení – Kristýnka! Sice jen na hodinku, což podle Einsteinova vysvětlení teorie relativity byla jen minutka, ale díky za to! Je prostě zlatá, miluju jí! Díky ní byla tahle neděle super. Kéž by tomu bylo tak věčně...
Komentáře
Přidání komentáře...