25.10.2008
Věc Makropulos - Zážitky Včera jsme byli s Kristýnkou na předpremiéře ve Vinohradském divadle...Žádnou hru od Karla Čapka jsem dosud neviděl. Nebudu-li tedy počítat filmou verzi Bílé nemoci. Když nad tím tam uvažuju, četl jsem od něj jedině Dášenku a Povídky z jedné a z druhé kapsy. Docela ostuda. Když jsme si nedávno řekli, že bychom mohli tenhle pátek jít do divadla, z programů pražských divadel mě toto drama oslovilo nejvíce. Kristýnka to viděla zrovna tak, a když jsem v úterý ještě sehnal lístky, nebylo už co řešit.
Z domova jsem vyrazil s dostatečným předstihem, ale přesto mě páteční dopravní situace zaskočila. Nechal jsem tedy auto na Hradčanské, Kristýnka přijela za mnou a společně jsme metrem vyrazili na Mírák. Byli jsme tam včas. Když nad tím tak uvažuju, s rodiči do divadla takhle brzo nedorazíme nikdy. Možná se na stará kolena ještě naučím dochvilnosti, ale radši nepředbíhejme.
Samotné drama bylo zajímavé. Vyprávělo o ženě, jejíž otec byl alchymistou na dvoře Rudolfa II. a vynalezl elixír prodlužující život (věc Makropulos), který vyzkoušel na své dceři, které je tak v době příběhu (1922) už tři sta let. Čapek sám dílo charakterizoval jako komedii. Nevím, komediálních prvků tam bylo dost, ale čistokrevná komedie k pobavení to rozhodně nebyla. Celkově vyznívala dost pesimisticky (což podle programu uznával i sám Čapek) a řešila vážné etické téma uměle navozené dlouhověkosti. Samozřejmě, že nevyřešila, ale to určitě divák ani neočekával.
Když bych to měl shrnout, tak z divadla jsme odcházeli spokojeni. Herecké výkony odpovídaly úrovni Vinohradského divadla (takřka precizní) a scéna jako celek se mi taky líbila. Určitě jsme ve Vinohradském nebyli naposled, byl to krásný večer!
Komentáře
Přidání komentáře...