12.10.2008
Podzimní víkend ve Vrbně u Blatné - Zážitky Škola se už sice rozjela na plné obrátky, ale ještě jednu víkendovou akci jsem si dovolil risknout.Začátkem září se ke mně dostalo pozvání na podzimní pečení beránka a dalších dobrot. Mělo se konat v dobře známém Vrbně u Blatné, kam jezdíme na víkendy s první pomocí. Rozhodl jsem se jet. Když Kristýnka slíbila, že pojede se mnou, nebylo už dál co řešit. Začal jsem se na onen víkend opravdu těšit. A očekávaný den D konečně nastal!
V pátek odpoledne jsem měl po jistých domácích zdržovačkách menší zpoždění a nechal Kristýnku na Motole docela dlouho čekat. Strašně mě to mrzelo, ale co jsem mohl dělat. S lehčím zpožděním jsme tedy vyrazili po D5 směr Zdice, kde jsme dálnici opustili, vyměnili se u řízení a pokračovali dál na jih Čech. V Blatné jsme byli ještě za světla, tak jsme nechali auto na náměstí a zašli na večeři. Výborná! Můj steak neměl chybu a Kristýnka si taky na svoje jídlo nestěžovala. Vlastně jsme byli rádi, že jsme došli k autu. Posledních pár kilometrů a ubytovávali jsme se ve Vrbně. Zbytek večera pak uplynul volnou zábavou v kuchyňce a zasvěcení vědí, že stál za to!
Po vstanutí a pozdně ranní snídani se většina z přítomných vydala tahat a zpracovávat dřevo na oheň. Samozřejmě jsem se taky připojil, ale tentokrát bohužel ne na dlouho, protože se mi záhy podařilo tít sekerou do živého, a to konkrétně do vlastního ukazováku. Přítomný chirurg, slečna Ivanka mi ránu zrevidovala, zavázala a poslala mě na šití. Po drobnějších peripetiích jsem se dostalna strakonickou úrazovku. Kupodivu nešili, ale dali mi tam nějaký lepivý sajrajt a zakázali mi to týden namáčet...jsem zvědav, jak to vydržím.
Když už jsme byli v těch Strakonicích, navrhl jsem Kristýnce, že bychom se mohli zajet podívaj do nedalekých Hoštic, aby viděla, jak může filmová série změnit jednu celou vesnici. No a když už jsme byli tak daleko, proč vlastně nepokračovat až do šumavských kopců. Zvlášť, když nádherné počasí slibovalo ještě nádhernější zážitek. A taky, že jo! Podzim obarvil lesy do roztodivných barev, sluníčko přidalo stínování a vznikla taková krásná kombinace, že se nám odtamtud vůbec nechtělo. Ale čas kvapil a masíčko ve Vrbně čekalo. Udělali jsme proto jenom drobnou zastávku v Kašperských Horách na zmrzlinu, a hurá zpátky. Ke zbytku večera už můžu napsat jenom to, že se grilovalo, jedlo, pilo, vtipkovalo a bylo to fajn.
Dnes ráno po rychlé snídani a úklidu jsme sbalili věci do auta a popojeli kousek do Lnářů. Zámek byl bohužel při podzimu už zavřený. Z domova jsme měl zapsané souřadnice kešky, která se tam v blízkosti nalézala. Vydali jsme se jí hledat. Asi půl hodiny nás gps vodila v kruhu lesa kolem ní, ale nápověda z geocaching.com, že se keška nalézá pod kameny nám v lese plném šutrů a spadaného listí moc nepomohla. Nakonec jsme to vzdali. Ale určitě se tam vrátím, nemůžu přece připustit, že bych byl tak neschopný hledač.
Abychom si trochu spravili chuť, zajeli jsme na oběd a procházku do nedalekého Písku. Oběd byl stylový – ve středověké krčmě, kde pro sprosté slovo nechodila středověká obsluha daleko. Ale líbilo se mi to. Procházka prosluněným centrem města taky nebyla špatná.
Všechno ale bohužel jednou skončí a i víkend byl pro tentokrát u konce. Škoda. Za sebe můžu říct, že jsem si ho vážně užil. Doufám, že se podobně dobrá akce bude brzo opakovat. Akorát snad to zranění si snad příště odpustím...
Komentáře
Přidání komentáře...