3.09.2008
Vodácký kurs Vltava 2008 - Zážitky Minulý týden jsem byl poprvé a bohužel asi i naposled na vodáckém kursu, pořádaném naší fakultou. Čekal jsem, že to bude skvělá akce a moje očekávání se samozřejmě....naplnila!Sraz byl v pondělí ve Vyšším Brodě. Z předchozího týdne jsem byl domluven, že k nám v neděli přijede Pavel a kamarádem, přespí u nás a brácha nás pak v pondělí doručí na místo určení. Scénář se v podstatě vyplnil...akorát na místo určení jsem nás doručil já a brácha řídil až cestu z Brodu. Poprvé se mi na fakultním kursu stalo, že jsem přijel a nikoho neznal. Teda kromě Pavla, ale ten přijel se mnou, tak ho nepočítám. Ale co, byla příležitost se seznámit.
První den byl z mého pohledu docela drsný. Člověk ještě nebyl zvyklý na pravidelný přísun alkoholických nápojů a bral plavbu lehkovážně, v důsledku čehož jsme se hned první den poprvé (a taky naposled) cvakli. Uznávám, že šlo nejspíš o moji chybu, neměl jsem se s lodi stavět do pozoru a za zpěvu O sole mio předvádět gondoliéra. Ale aspoň byla sranda. Chvíli po našem udělání jsme zakotvili na tábořišti u Rožmberku, postavili stany, uvařili večeři a vydali se seznamovat se do místní putyky. Vydařený večer (zakončený někdy k ránu u ohně v kempu)!
V úterý nás čekala docela dlouhá plavba. Teď po týdnu už si jen vzpomínám, že jsme tam popíjeli, byli na skvělém obědě (teda někteří z nás) a bez úhony jsme v pozdním odpoledni dosáhli kempu na předměstí Českého Krumlova. Teda bez úhony – mě zrovna začaly trápit lehčí střevní problémy. Ale díky slivovici a Endiaronu od Jardy jsem vše ve zdraví přežil a žádná jídla jsem si taky odpouštět nemusel. Myslím, že tenhle den se rozhodlo, že hymnou našeho kursu bude Radek od skupiny Alkehol. Kdo zná, ví! Večer jsme samozřejmě zakončovali v hospodě. Stylově – rumem.
Středeční den byl vyhrazen pozdnímu vstávání, prohlídce Krumlova a krásnému poflakování. Já si ten den alkohol více méně odpustil, tudíž jsem mohl pobaveně sledovat, jak jiné naopak udolává. I to k vodě patří! Ani nevím, kdy jsem šel spát, vím jen, že jsem usnul brzy a ráno se mi stejně vstávat nechtělo.
Ve čtvrtek dopoledne jsme se střídavými úspěchy sjeli pověstné krumlovské jezy, poobědvali ve Zlaté Koruně, nasbírali dřevo na pečení kuřat k večeři (hádejte, která zodpovědná posádka je vezla) a na závěrečný táborák. Za jeho místo byl vybrán Dívčí kámen, což byla z mého pohledu strašná díra, odtržená úplně od civilizace. Aleve finiši nám to bylo stejně jedno. U ohně jsme vydrželi ve velkém počtu do pozdních nočních hodin. Já odcháze ke třetí ráno jako poslední. Další vydařený večer!
Pátek už byla taková kocovina. Sbalili jsme tábor, kolem poledne dojeli do Boršova, naložili lodě a postupně se rozprchli. Já čekal s Pavlem a Peťou na mého drahého bratra asi do tří hodin. Ale seděli jsme v příjemném hospůdce Pod skalou a bylo nám vlastně dobře. Teda hlavně mému, vodáckým týdnem zdecimovanému, žaludku.
Domů jsme dorazil někdy kolem sedmé hodiny. Byl to opravdu fajn týden, hned byl jel zas. Obávám se však, že za rok touhle dobou už budu v robotě. C'est la vie, díky aspoň, za letošek!
Komentáře
Přidání komentáře...